top of page

Z našich cest: Nepálské přisátí

Aktualizováno: 5. 2.


Nepál je nejen zemí plnou chrámů, opatství, božské přírody a horských velikánů. Je také rájem živočichů, které doufáte, že na své cestě osobně nepotkáte. 

O kterém zvířátku, se kterým jsem se na treku v roce 2024 setkala, je řeč? Dozvíte se vzápětí.. 



Během úchvatného pětidenního treku Ghorephani-Poonhil jsme posledního večera - již vcelku uchození a těšící se na odpočinek -  dorazili do našeho ubytovacího zařízení. V tzv. ‘’tea house’’ , jak se horským chatám na treku říká, jsme se s radostí vyzuli z bot a natáhli se na postel s očekáváním několika minutového oddychu než skočíme do sprchy. Nutno podotknout, že ten den nás cestou doprovázel občasný déšť, a tak jsme byli rádi za pláštěnky, které pro případ nečekaných přeháněk nosíme vždy s sebou, protože jak je známo, hory jsou svým počasím nevyzpytatelné, a to především ve vysokých nadmořských výškách, kudy náš trek vedl (dosáhli jsme výšky až 3 210 m).



Pláštěnky se sušily, boty větraly a na řadu přišlo sundání ponožek. Bílé ponožky některých z nás letěly rovnou do koše, ale já - jakožto znalá cestovatelka a turistka - jsem své černé ponožky odložila na kopec špinavého prádla a chystala se pokračovat se zbytkem svršků, když jsem si všimla, že mi od kotníku až po patu stéká krev. Že bych si při dobrodružném výšlapu nevšimla puchýře? Krev jsem setřela kapesníkem v domění, že jsem tím trampoty zažehnala. K mému údivu ale začaly z nohy stékat další a další kapky. To již bylo divné i mně a počala jsem hledat příčinu. 



A příčina se našla velmi záhy. 


Ležela totiž vedle ponožek, stočená do kuličky! Pijavici jsem samozřejmě neviděla poprvé, ale takovou ,,macatici” nevídáte každý den. S mírným znechucením a přidržováním si kapesníku u krvavého kotníku jsem nacucaného tvora vyprovodila před pokoj, s tím, že teď snad najezená zahyne a už ji nikdy neuvidím. Kotník jsem vydezinfikovala a zalepila náplastí. Zajímavé je, že jsme se toho dne nebrodili žádným potokem, proto je mi doteď záhadou, kde se ke mně přisála… 



Jaké překvapení, když jsme vyšli na večeři a slizká kamarádka se po zemi sápala zpět k našemu pokoji! S povzdychnutím a husí kůží jsem jí po několikátém pokusu odlepila od země a vyhodila z balkonu do kvetoucí zahrady (nejsem přece žádný vrah a kor ne v Nepálu, kde se věří v reinkarnaci úplně všeho).



Ponaučení pro příště : Oblečte si klidně bílé ponožky, jen si pod ně natáhněte legíny a nenoste volné kalhoty, přes které vám krvemilní živočichové vlezou kam se jim zlíbí!


Autor: Sandra, cestovatelka (toho času) nepálská a také vaše delegátka pro mnohé destinace


Comments


bottom of page